Stín krkavce || RECENZE

Anthony Ryan

Někteří z nás již hoří nedočkavostí na červen 2018. Proč? Ti, kteří znají autora Anthony Ryana, vědí proč. Pro ty, kdo ho neznají, dnes bych vám rád představil talentovaného britského spisovatele, jenž se svým vypravěčským uměním dokáže vyrovnat těm nejlepším, jaký žánr fantasy nabízí, a v červnu příštího roku se můžeme těšit na jeho další cyklus Draconis Memoria a jeho první díl Zrození ohně.

Anthony Ryan se o své místo mezi nepřehlédnutelnými spisovateli musel řádně poprat a projevit silnou vůli a trpělivost. Jeho dílo bylo dlouho odmítáno, až nakonec naštěstí uspěl. Svou vytrvalostí dosáhl toho, aby se do našich rukou dostala kniha, na kterou se nedá jen tak zapomenout.

Kniha Píseň krve se v mé knihovně jednoznačně řadí mezi ty nejlepší epické fantasy, která jako žánr patří k mým nejčtenějším. Jak sám Ryan říká: „Epická fantasy však dává spisovateli prostor, aby vytvořil dějiny vymyšleného světa, díky čemuž má místo pro napětí, podívanou a kombinaci témat, které by mu byly jako autorovi historického románu odepřeny.“ Je tu magie, léčitelství, krvavá akce i hluboké přátelství, tajemství i věrnost.

Temná hmota || RECENZE

Blake Crouch

Když jsem se doslechl o knížce Temná hmota od Blaka Crouche byl jsem nadšený. O teoretickou fyziku a vesmír vůbec jsem se zajímal již odmalička a žánr science-fiction mi tak byl vždy velmi blízký. Když se mi tak do ruky dostala tato kniha, musel jsem si ji přečíst co nejdříve.

Označení Edice světový bestseller a komentáře na zadní straně obálky napovídaly, že se je skutečně na co se těšit. Už jen název Temná hmota označoval, že by se obsah knihy mohl dotýkat hlubších rovin fyziky a čtenáři nabídnout i něco víc, než jen strhující příběh, strach o oblíbené postavy a nečekané zvraty, o nichž nebylo pochyb, že v něm bude. Bohužel díky tomuto jsem očekával víc, než mi nakonec kniha nabídla.

Hlavní hrdina Jason by býval mohl být velmi úspěšným vědcem v oboru teoretické fyziky, avšak pro lásku ke své rodině se této kariéry vzdal a spokojil se pouze s pozicí učitele na škole. Přesto stále tvrdí, že je šťastný. A možná tomu tak i je. Avšak v jiném, paralelním vesmíru žije jiný Jason, který se vzdal rodinného života a opravdu se stal veleúspěšným vědcem, přičemž vynalezl způsob, jak spojit dva paralelní světy a přecházet mezi nimi. Věřil, že nyní má právo i na druhý životní úspěch, kterému se těšil první Jason.
Zde jsem narazil na první problém, se kterým jsem se po zbytek knihy nedokázal smířit. Název knihy naprosto nekoresponduje s jejím obsahem. Temná hmota a paralelní vesmíry? Pokoušel jsem se najít spojitost jinde, ale možná díky mé zaujatosti se mi to nepodařilo.

Lucka || Chystám se číst v listopadu

Vím, že je trochu zvláštní psát, co se chystám číst v listopadu, když už je ho půlka pryč, ale dříve jsem se k tomu prostě nedostala.

V listopadu budeme s Fandou pokračovat v naší tradici každovečerního předčítání a tentokrát to bude kniha Harry Potter a Vězeň z Azkabanu.
V tomto díle uteče nebezpečný Sirius Black z nejstřeženějšího kouzelnického vězení a jelikož dopomohl Voldemortovi k zavraždění Potterových, všichni se bojí, že chce zabít Harryho, aby práci Voldemorta, kterému se to tenkrát nepovedlo, dokončil.
Film Vězeň z Azkabanu moc nemusím, tak jsem zvědavá na knížku.

Fanda a jeho čtenářský měsíčník || ŘÍJEN 2017

Říjen je již za námi a půlka listopadu k tomu. Avšak konečně je to tady; Literární shrnutí za měsíc říjen roku 2017.
Tento měsíc byl na počet knih velmi úspěšný. Ačkoliv času na čtení bylo pomálu, jako správný knihomol jsem si vždy našel chvilku sáhnout po nějaké knížce a zhltnout její stránky.
Na cestě ke splnění Knižní výzvy uloženou Databází knih jsem se přiblížil k cíli zase o jednu knihu. Na její kompletní shrnutí se můžete těšit v dalším mém měsíčníku. Ale teď už ke knihám, které jsem přečetl v uplynulém měsíci.


Z kraje měsíce jsem se pustil do již zmíněné výzvy. Titulem, který splnil téma darovaná kniha, se stal Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil. Nedá se říct, že by to byla kniha, která by mne naprosto uhranula, ale svůj cíl splnila. Nejen, že jsem si odškrtl další titul, ale hlavně jsem se upřímně pobavil. Od Dominika Landsmana jsem již četl Deníček moderního fotra a upřímně jsem rád, že spolupráce se Zuzanou Hubeňákovou zplodila ovoce. Velmi příjemná oddychovka, u které se člověk povznese nad své problémy a může se s klidným svědomím smát těm druhým.

Lucky čtenářské shrnutí || ŘÍJEN 2017

Říjen byl, co se počtu přečtených knížek týče, úspěšný měsíc. Měla jsem poměrně dost času na čtení a to především proto, že nejprve jsem měla týden volno, kdy jsem hodně času trávila v autobusu, a hned na to jsem na další týden lehla s chřipkou. Sečteno, podtrženo, celkem jsem za říjen přečetla devět knížek.

Hned ze začátku října jsem dočetla třetí díl Písně ledu a ohně s názvem Bouře mečů od George R. R. Martina, jelikož jsem ale tuto knihu četla především v průběhu září, do počtu říjnových knih ji nepočítám.
Jelikož existuje seriál Hra o trůny, tak samozřejmě sjíždím i ten. (Teprve jsem ale dokoukala třetí řadu, protože si to nejprve chci přečíst, a pak si to tak nějak seriálem zrekapituluji.) U třetí série už se seriál odklání od předlohy o něco více, než dosud, pořád se ale drží těch hlavních událostí. Kniha je za mě ale prostě lepší.
Jen malá poznámka... Pokud jste to nezaznamenali, tak u Arga minulý týden vyšlo nové vydání Hry o trůny s novým překladem, a to jak v pevné tak i v měkké vazbě.

I. || Čím onemocněla naše doba?

  „Itimova nemoc,“ vydechl Arak do ticha. Po posledním příběhu, který mi vyprávěl, dlouhou dobu jen seděl a mlčel. Staré ruce měl položené na mahagonové desce stolu. Prsty měl propletené do sebe, jako by v nich něco držel. Možná vzpomínku na další příběh. Dychtila jsem po dalším. Mlčel již však příliš dlouho a já se začala mračit.
 
  „Itimova?“ Tón mého hlasu byl poněkud drzejší, než jsem měla v úmyslu. Nikdy jsem neslyšela nic jako „itim“. Nechápala jsem, co to slovo znamená, a bohužel je mi z povahy vlastní, že když něco nevím, znervózňuje mě to. Spíš přímo rozčiluje.
 
  Už na začátku jsem se s Arakem dohodla, že nebude používat slova, která neznám. A když je potřeba nějaké použít, pak mi ho ihned osvětlí. Avšak Arak příliš dlouho otálel s vysvětlením, a tak jsem svou zvědavost a nedočkavost neudržela na uzdě.

Ohnivý vítr || RECENZE

William Nicholson

Trilogie Ohnivý vítr je neprávem opomíjená série. Neřadí se mezi fantaskní díla oplývající těmi nejúžasnějšími stvořeními, magií, schopnostmi a vůbec dění, které si jen málokdo vůbec dokáže představit. Vymyká se i nyní velmi aktuálnímu tématu ve fantasy literatuře a to reáliím temného středověku, kdy celý svět je drsné, špinavé a nebezpečné místo. Tato série nabízí stejně napínavé okamžiky, podané však milou a nesurovou stranou mince.

Už jen obálka těchto knih říká, že se bude jednat o něco jiného. Nejsou na ní vyobrazeni žádní rytíři, meče ani krev. Nabízí spíš okénko do duše někoho, kdo se ještě nesetkal se syrovou realitou. Tento příběh je vyprávěn právě pro mladší čtenáře. Avšak i ti starší v příběhu mohou cosi naleznout.