Blake Crouch
Když jsem se doslechl o knížce Temná hmota od Blaka Crouche byl jsem nadšený. O teoretickou fyziku a vesmír vůbec jsem se zajímal již odmalička a žánr science-fiction mi tak byl vždy velmi blízký. Když se mi tak do ruky dostala tato kniha, musel jsem si ji přečíst co nejdříve.
Označení Edice světový bestseller a komentáře na zadní straně obálky napovídaly, že se je skutečně na co se těšit. Už jen název Temná hmota označoval, že by se obsah knihy mohl dotýkat hlubších rovin fyziky a čtenáři nabídnout i něco víc, než jen strhující příběh, strach o oblíbené postavy a nečekané zvraty, o nichž nebylo pochyb, že v něm bude. Bohužel díky tomuto jsem očekával víc, než mi nakonec kniha nabídla.
Hlavní hrdina Jason by býval mohl být velmi úspěšným vědcem v oboru teoretické fyziky, avšak pro lásku ke své rodině se této kariéry vzdal a spokojil se pouze s pozicí učitele na škole. Přesto stále tvrdí, že je šťastný. A možná tomu tak i je. Avšak v jiném, paralelním vesmíru žije jiný Jason, který se vzdal rodinného života a opravdu se stal veleúspěšným vědcem, přičemž vynalezl způsob, jak spojit dva paralelní světy a přecházet mezi nimi. Věřil, že nyní má právo i na druhý životní úspěch, kterému se těšil první Jason.
Zde jsem narazil na první problém, se kterým jsem se po zbytek knihy nedokázal smířit. Název knihy naprosto nekoresponduje s jejím obsahem. Temná hmota a paralelní vesmíry? Pokoušel jsem se najít spojitost jinde, ale možná díky mé zaujatosti se mi to nepodařilo.
Styl, jakým je kniha psaná je velmi poutavý, děj ubíhá a při čtení otáčíte jednu stránku za druhou. Možná v očekávání, že se konečně dozvím, jakým způsobem celá kniha funguje. Chvíli se tváří, že se jedná o sci-fi, jindy o plytký romantický příběh, kdy se Jason strachuje o svou rodinu, neustále připomíná, že pouze on má na svou ženu nárok. Hrdinové uvažují o tom, co v minulosti provedli, zda tak učinili správně a jsou vlastně šťastní.
Autor nám v úvodu představil klasickou stereotypní rodinu, kdy její členové představují nijak se nevymykající členy společnosti, kteří poctivě pracují, aby se měli dobře. Jak originální. Když je pak Jason unesen a následně se probudí na neznámém místě obklopen neznámými lidmi přirozeně nemá tušení, co se děje. Přesto z nějakého popudu se rozhodne utéct a bezhlavě najít svou ženu, jakoby ona mohla zachránit celý svět. Vážně? Copak by se někdo takhle zachoval? A k tomu ještě inteligentní člověk, který se mohl stát celosvětově významným vědcem? Tomu jsem opravdu neuvěřil.
Následně přihází na to, že realita, která se odehrává všude kolem, není ta jeho. Pokouší se najít cestu zpátky a přitom naráží na jednu překážku za druhou. Zde autor několikrát popisuje, jakým způsobem cestování funguje, avšak jeho principy mi připomínají domněnky, které člověku vyvstanou na mysl, když shlédne populárně naučný pořad v televizi.
Co mě však zaráží, jsou velmi hojně se vyskytující komentáře a hodnocení této knihy, které ji často nazývají, jako nejlepší science-fiction. Musím uznat, že autor umí psát poutavě a udržet si čtenáře, avšak tématem této knihy šlápl vedle. Pokouší se Jasonovi a ostatním vědcům propůjčit znalosti, které nemá. Neříkám, že by takovou knihu mohl psát pouze vědec, avšak pokud vynálezce přístroje na cestování mezi realitami nedokáže použít korektně fyzikální zákony či matematické pojmy, na důvěryhodnosti to skutečně nepřidá.
Pokud srovnám cokoliv od I. Asimova či A. C. Clarka, vysoce tuto knihu převyšují jak po stránce faktické, tak sociální i filozofické.
Pro někoho, kdo však nemá hlubší znalosti matematiky či fyziky, ostatně tyto obory nejsou ve společnosti obecně moc oblíbené, pak si tento příběh plný napětí až do poslední stránky jistě užije.
S Book Reporterem na obálce knihy hlásajícím: "Jedna z nejlepších knih jakéhokoli roku... a jakékoli reality." bohužel, ač bych si to přál, nesouhlasím.
Hodnocení: 68 %
Žádné komentáře:
Okomentovat