Ohnivý vítr || RECENZE

William Nicholson

Trilogie Ohnivý vítr je neprávem opomíjená série. Neřadí se mezi fantaskní díla oplývající těmi nejúžasnějšími stvořeními, magií, schopnostmi a vůbec dění, které si jen málokdo vůbec dokáže představit. Vymyká se i nyní velmi aktuálnímu tématu ve fantasy literatuře a to reáliím temného středověku, kdy celý svět je drsné, špinavé a nebezpečné místo. Tato série nabízí stejně napínavé okamžiky, podané však milou a nesurovou stranou mince.

Už jen obálka těchto knih říká, že se bude jednat o něco jiného. Nejsou na ní vyobrazeni žádní rytíři, meče ani krev. Nabízí spíš okénko do duše někoho, kdo se ještě nesetkal se syrovou realitou. Tento příběh je vyprávěn právě pro mladší čtenáře. Avšak i ti starší v příběhu mohou cosi naleznout.

Jméno britského autora Williama Nicholsona není asi českému čtenáři příliš povědomé. Zato filmovým fanouškům možná něco říká, protože Nicholson je především scénárista a producent a je podepsaný pod takovými filmy jako Gladiátor či První rytíř. Svoji literární tvorbu zahájil básněmi a divadelní hrou, ale do podvědomí čtenářů se dostal až trilogií Ohnivý vítr (Wind on Fire, 2000 – 2002), jejíž první díl se jmenuje Větrný zpěvák.

Větrný zpěvák
Větrný zpěvák svým zpěvem chrání město Amaranth před nebezpečím. Již dlouhá léta však nezpívá. Nikoho z obyvatel města skrytého za hradbami však tato skutečnost netrápí. Společnost je dokonale řízena svými přednosty. Každý občan a rodina jsou jednou ročně prozkoušeni u veřejných testů a podle bodového ohodnocení si buď polepší, nebo pohorší.


Orlička však tomuto stylu života neholduje a díky své tvrdohlavosti se začne vzpouzet. Její malá vzpoura však dá do pohybu věci, které ji, jejího bratra-dvojče Střílka a jejich kamaráda ze školy Mumlase zavedou daleko od svého města, aby pomohly naplnit věštbu, která nad městem visela. Na své cestě se setkávají s různými podivnými národy, žijící neustále na cestách na pouštních lodích. Na konci cesty pak čelí nepředstavitelnému nepříteli, který ověří jejich jasnou mysl a čistá srdce.

Po přečtení prvního dílu jsem bezodkladně sáhl po druhém. Bylo to velmi příjemné překvapení. Je to příběh, který se od ostatních fantasy liší, ačkoliv vlastně vypráví o tom samém.

Otroci panství
Děj druhého dílu je situován o pět let později. Orlička i Střílek jsou tak starší a svět vidí zcela jinýma očima. Stejně tak se mění i styl vyprávění. Příběh jakoby přešel do tvrdší reality. Už v první kapitole, kdy se Manthové konečně cítí svobodně, přijde nečekaně zdrcující útok z rozpínající se říše nazvané Panství. Až nezvykle brutální popisy nájezdu, likvidace města a masakrování jeho obyvatel mohou být oproti prvnímu dílu poněkud překvapující. Obyvatelé Amaranthu jsou odvedeni jako otroci do této neznámé říše. Na strastiplné cestě prokazují odvahu, ale neskrývají své obavy. Postavy jsou tak čtenáři mnohem bližší. I hrdinové mají totiž své chyby a nestydí se za svůj strach.

I druhý díl si drží jednoduchost a svižnost vyprávění, avšak nechybí prostor pro postavy, aby mohli projevit své vlastnosti a vyvíjet se dál. Kniha přináší i hlubší myšlenky, nad kterými jsem se v průběhu čtení pozastavil a nechal si je důkladně projít hlavou. Tou klíčovou je otázka, co je to skutečná svoboda a jestli stojí za to za ni bojovat, případně umírat. Zotročený národ Manthů zjišťuje, že stále nenašel skutečný domov. Musí se vypořádat nejen se zotročením ze strany Panství, ale především s vlastním svědomím. Otázkou je, zda žít v klidu a relativním blahobytu jako otrok, nebo riskovat bolest, hlad a smrt v boji za svobodu.

Po prvním díle jsem byl mile překvapen. Po tom druhém jsem byl přesvědčen, že tahle série je opravdu hluboká, a je velká škoda, že je mezi jinými opomíjená.

Ohnivá píseň
V závěrečném díle spolu s hrdiny příběhu hledáme cestu do země zaslíbené. Nejedná se pouze o místo k žití, ale především o nalezení svého já. Střílek v sobě nalezl neobyčejné schopnosti a dozvídá se o své důležitosti pro celý svět. Setkává se se staviteli Větrného zpěváka a chápe se své úlohy, jež mu byla určena již dlouho před tím, než se vůbec vydal na cestu. Svět je třeba změnit a tu změnu přinese Ohnivá píseň hnána ohnivým větrem.


Po dočtení posledního slova jsem zaklapl knihu a nevěřícně se díval před sebe. Je to jeden z nejpromyšlenějších příběhů. Není plný akce, bojů nebo hrdinných činů. Je to příběh, u kterého je třeba se zamyslet. Uvědomit si, jaká část duše je ta dobrá, a která špatná. Poněvadž v každé jsou zastoupené obě dvě. Záleží jen na to, které dovolíme růst.

Hodnocení: 92 %